THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Píšu tuhle recenzi a vlastně vůbec netuším, jestli to bude k něčemu dobré. Přece jen metalová stránka, už podle kovem zvonícího názvu, má svá nepsaná pravidla a zákony. Otázka zní, stojí tahle deska za jejich porušení? Dle mého skromného názoru určitě ANO, ale drobné selekci se přece jen nevyhneme. Takže hned pryč všichni, kterým při slovech moravská lidovka naskakuje husí kůže. A kdo nesnáší symfonický orchestr? Fajn, tak vy taky můžete zmizet.
No a my tolerantnější, co jsem zůstali, můžeme s chutí do toho. ČECHOMOR (dříve Českomoravská hudební společnost) přichází po třech řadových deskách s novinkou, a to ne jen tak ledajakou. Spojil se totiž s Američanem Jazem Colemanem (ten mimo jiné spolupracoval třeba s LED ZEPPELIN nebo QUEEN), aby si vzal jejich lidovou notečku do prádla. No, činil se nám chlapec jeden skutečně zodpovědně. Písně z gruntu překopal a ke slovu pustil COLLEGIUM ČESKÝCH FILHARMONIKŮ s dirigentem Františkem Preislerem juniorem. Hrají ve všech dvanácti skladbách (třináctý bonus titulní písně v radiomixu beru jako zajímavý pokus o moderní znění, nutno slyšet, protože ve spojitosti se smyčcovou aranží fungují i samplované bicí) a s podporou kapely samotné vytvářejí symbiózu z řádu snových, skutečné VELKOU HUDBU. Silnou, pompézní a krásnou. Husí kůže naskakuje spolehlivě a je jedno poslechnete-li si titulní "Proměny", mrazivou "Mezi horami" (pamatujete na RAGE a jejich experiment "Lingua Mortis" - schválně, zkuste porovnat) nebo třeba rozjuchanou "Hrušku". Tady jde stranou i moje osobní antipatie ke zpěvačce Lence Dusilové, která se účastní ve třech skladbách a závěrečném bonusu. Prostě je mi to v tomhle případě šumafuk kdo a co zpívá. Celková nálada "Proměn" vítězí.
Ale nic, jak známo, není tak jednoduché. Lidová písnička je živel, rozjetá drožka tažená divokým párem koní. A v obětí tklivých smyčců i dosavadní „dupačky“ ztrácí na intenzitě. Samozřejmě, můžete namítnout, že druhým protipólem jim jsou smutné „plačky“, mnohdy s morbidní textovou složkou a budete mít jistě pravdu, jen chci upozornit, že nálada "Proměn" je POUZE tklivá, zadumaná a byť třeba orchestr vespod mohutně tepe, výsledek stále spíše hladí, než dráždí. Rozumějte mi správně, není to zákonitě chyba, jen albu pak místy trochu dochází dech. Ale skutečně jen místy!
Takže pokud máte v hlavě alespoň trošku přemýšlivý mozek, nejste ortodoxní pyramidonosiči a každý večer vás neuspává pouze MANOWAR písní "Hail and Kill" na všechny způsoby, měla by vás tahle muzika zasáhnout. Kousek té lidovky má v sobě přece každý z nás…
Jaz Coleman dal nespoutané lidové notečce ČECHOMORu poklidný kabátec hladivého smyčcového aranžmá. Vznikla tam nesmírně sugestivní nahrávka, na druhou stranu ale možná až příliš klidná a hodná. V určitém duševním rozpoložení ovšem naprosto ideální záležitost.
8 / 10
František Černý
- zpěv, ak.kytara, dvanáctistrunná kytara, mandolína
Karel Holas
- pětistrunné housle, zpěv, el.kytara, fujara
Radek Pobořil
- akordeon
Michal Pavlík
- el.cello, dudy
Radek Klučka
- bicí, perkuse, vozembouch
hosté:
Collegium českých filharmoniků
Lenka Dusilová
- zpěv
Tereza Mátlová
- sbor
1. Slunéčko
2. Proměny
3. Mezi horami
4. Dobře ti je Janku
5. Vyšly ryby
6. Zdálo sa ně zdálo
7. Hruška
8. Svatba
9. Voják
10. Šimbolice
11. Větříček
12. Velické zvony
13. Proměny (bonus - radiomix)
Co sa stalo nové (2005)
Live (2003)
Proměny (2001)
Čechomor (2000)
Mezi horami (1996)
Dověcnosti (1991)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Wenkov / Universal Music
Stopáž: 57:59
Produkce: Jaz Coleman Studio: Sono
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.